Blog
 

Jsi buď moc mladá nebo moc stará. Ženy jsou sice zapotřebí po celý jejich život, avšak není tak docela znám věk, který by společnost uznávala jako pracovně zralý/produktivní/perspektivní.

Když se lidem narodí dítě, obvykle je ten malý, voňavý uzlíček zcela okouzlí, oni se do něj hluboce zamilují a cítí, že jej budou už navždy chránit.

Ač neznalost zákona nikoho neomlouvá, většina z nás ve svém volném čase paragrafy nepročítá. Snadno se tedy dostaneme do situace, kdy po nás někdo něco chce nebo nám naopak něco zakazuje a my váháme, jak to vlastně je.
Příkladů je mnoho

Sama sebe pletu už spoustu let. Někdy si uvěřím, že je všechno strašné a nikdy to nebude lepší. Ponořím se do sebelítosti a bezmocně se v ní plácám. Dojdou mi síly a téměř ztratím naději. Pak zjistím, že jsem zrovna málo spala, špatně jedla, menstruovala a měsíc couval. Jindy mám sto tisíc plánů, měsíc dorůstá a já vymýšlím jednu akci...

Přicházíš a jsi mocná. Jsi jako všudypřítomný déšť, který se do mě vsakuje ze všech stran, jsi jako tisíce špendlíků na které jsem si neopatrně sedla. Nezvána jsi se usídlila v mém těle a bez ptaní ukazuješ na všechny moje chyby. Zákeřně používáš mé blízké a zrcadlíš mi vlastní slabosti. Dřív jsem se na Tebe zlobila. Protože jsi přišla a...

Tento text píšu proto, že je to jedna z nejčastějších příčin úspěchu či neúspěchu v řešení určitých problémů. V podpůrných skupinách, kde rodičům pomáháme řešit situace ve škole či nemocnici, velmi často radíme, aby si dotyční nahrávali veškerá osobní či telefonická jednání, která nevedou písemně - za účelem vlastní ochrany. Zkusím vysvětlit, jak...

I ta nejvíc milující máma potřebuje být sama sebou. Je nádherné být báječnou manželkou, laskavou sestrou, spolehlivou dcerou, ochotnou vnučkou, chápající snachou i vzornou zaměstnankyní. Kdy ale máte čas, kdy prostě jen jste? Ten čas, kdy není třeba nikoho obsluhovat, hlídat ani opečovávat, není třeba být v pohotovosti či pofoukávat bolístky. Ta...

Tady budu tykat. Co pro sebe máš jako udělat? Něco. Nebo nic. Nebo i všechno.

Známe to asi každá. Jsme unavené, nahrnulo se toho na nás ještě více než obvykle a vše má vysokou prioritu. Tak moc bychom si potřebovaly odpočinout, třeba jeden týden, den, hodinu, i pět minut by pomohlo... ale máme dojem, že to nejde, ty věci prostě nepočkají a není nikdo jiný, kdo by je řešil.