Tento text píšu proto, že je to jedna z nejčastějších příčin úspěchu či neúspěchu v řešení určitých problémů. V podpůrných skupinách, kde rodičům pomáháme řešit situace ve škole či nemocnici, velmi často radíme, aby si dotyční nahrávali veškerá osobní či telefonická jednání, která nevedou písemně - za účelem vlastní ochrany. Zkusím vysvětlit, jak to myslím.

Příklad ve škole

"Poslední dny náš Šimon ráno plakal, když měl jít do školky. Je tam letos poprvé, adaptace byla v pohodě, ale poslední dva týdny jsou úplně jiné. Zjišťovala jsem, co se stalo a syn mi řekl, že se bojí nové paní učitelky. Prý na ně křičí a je zlá. Když děti zlobí, posadí je na trestnou lavičku a říká, že se jim ostatní budou smát. Pokud dítě neposlouchá, učitelka ho štípne na krku. Syn má noční můry, je unavený z nevyspání a celé ráno mě prosí, aby do školky nemusel. Pláče ještě když ho ode mě odtrhávají učitelky a když si ho vyzvedávám, pokud nebrečí je apatický. Když se ho ptám, jestli plakal i ve školce, nechce mi nic říct. Jen říká, že už tam nikdy nechce. Co mám dělat?"

Tohle je sice naprosto smyšlený příběh, ale věrně popisuje mnoho těch skutečných, s jinými jmény a okolnostmi. Situaci je třeba řešit, a to efektivně. Bod č. 1 je ochránit dítě - je-li tedy situace podobně vyostřená, dítě bych si nechala doma, než se vše vyjasní. Dozajista je to pro něj stresová situace, tedy dává smysl mu dopřát klidné a bezpečné prostředí domova, aby vše mohl úspěšně zpracovat a následně zvládnout. 

Vždy se prvně snažím se o kvalitní a respektující komunikaci. Jdu vše řešit s vírou, že i druhá strana má stejný zájem (např. blaho dítěte). Vycházím z toho, že společnými silami dokážeme najít i aplikovat vhodné řešení. Ale pokud to druhá strana sabotuje, blbce ze sebe už dělat nenechám.

Bohužel jsou desítky případů, kdy nám píší zaskočení rodiče, že sice tušili, že je něco špatně, ale nikdy by je nenapadlo, co daný pedagog řekne a proto si nemysleli, že by bylo třeba něco nahrávat. A ty řečené věci byly nelegitimní, neprofesionální, neetické a zraňující. Najednou rodiče zjistili, že si nechtějí nechat takové zacházení líbit. A začali situaci řešit, ovšem učitelka se na každém společném setkání tvářila jako by se to nikdy nestalo, vše zapírala a před ředitelem shovívavě hovořila o tom, že rodiče ji museli špatně pochopit. BEZ ZÁZNAMU SE MŮŽEME TOČIT V KRUZÍCH NEKONEČNĚ DLOUHO. Máme-li nahrávku, není třeba diskutovat o pocitech a dojmech.

Příklad v porodnici

"Byla jsem na prohlídce v porodnici, chtěla jsem projednat svůj porodní plán. Kvůli kojení se mi smáli, že prý moc čtu internet, UM je dnes na úplně jiné úrovni a doporučení jsou zastaralá. Doporučení WHO (Světová zdravotnická organizace) je kojit alespoň 6 měsíců plně dle potřeby dítěte a dále kojit se zaváděním příkrmů do dvou let. Jenže to prý platí takhle striktně jen pro Afriku.

K dalším mým přáním pan primář mi řekl, že je musím nechat dělat svoji práci a že nestudoval na to, aby kvůli mě klečel. Chtěla jsem totiž rodit na zemi, nebo alespoň mít tu možnost. Vím totiž, že všude dělají tu polohu na zádech a to není dobrý když to zmenšuje prostor, pro projití miminka, ne? Říkal, že se mnou nehodlá diskutovat o lécích, že nemusím mít strach, protože ví, co mi kdy má dát a musím mu důvěřovat. Že když jsem medicínu nestudovala, tak mi nemá cenu nic vysvětlovat a musí mi stačit, že mi on řekne, co je dobré si kdy vzít. A musím prý podepsat informovaný souhlas, jinak mi nepomůžou, protože to právně nejde. A škrtat se tam nesmí, na to jsem se ptala a vysloveně mi to zakázali!"

Jo, další vymyšlená storka, která se zakládá na stovkách či tisících podobných příběhů. I zde se jedná o nepochopení vazeb a lékař se chová, jako by byl pacientovi nadřízeným, podobně jako se často chová učitel vůči rodiči. Jistě, všichni chceme rodit bezpečně. Jenže možná by se nám líbilo, kdyby nám u toho nesráželi sebevědomí a přestali se k nám chovat jako k nesvéprávné schizofreničce na tripu.

No a co myslíte, když se věc bude projednávat, lékař dobrovolně zopakuje své manipulativní výroky? Nikoli. OVŠEM S NAHRÁVKOU LZE SNADNO PROKÁZAT, JAK DOTYČNÍ JEDNALI.

Je mi skutečně líto, že jsme v situaci, kdy jednou z nejlepších rad je - hlavně si o tom pořiďte důkaz! Ovšem je to jak to je a v mnoha oblastech se tomu už vůbec nedivíme. Podepisujeme nájemní smlouvy, pracovní smlouvy, schováváme si potvrzení o provedené platbě, abychom se jím mohli později prokázat - zkrátka žijeme ve světě důkazů, sliby už nestačí. Je tedy opravdu tak divné, chtít si zaznamenat jednání s osobou/institucí, kterou stát přísně zavazuje, aby se pohybovala výhradně v rámci jím přiřazených kompetencí?

Ať se nám to líbí nebo ne, jsme nuceni řídit se platnými zákony. A školy, nemocnice a další instituce zrovna tak. Jen proto, že zde přetrvává toxický vliv komunismu a nejsme zvyklí se sami za sebe či své děti postavit, to nemusíme vzdávat. Systém je strnulý a mění se pomalu. Tak pomalu, že naše děti budou řešit velmi podobné problémy povinné školní docházky a naše dcery budou, stejně jako my, trpět v porodnicích. Pokud to neurychlíme. Pokud nás nebude dost, kdo seberou odvahu a sílu to změnit. Kousek po kousku. Systém nás nutí použít k jeho proměně jen jím schválené způsoby. To systém sám chce důkaz. Tak mu jej dejme a dopřejme našim dětem o trochu lepší zacházení.

TIP: Pořiďte záznam a pokud proběhla situace řádně a nemáte námitek, záznam ihned a bez přehrání smažte. Pokud druhá strana porušovala Vaše práva, použijte jej v souladu se zákonem na svoji ochranu nebo ochranu jiné osoby.